Odhaleno: Ovládá Turka tajemná Slovenka?

Vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal Filip Turek (Motoristé sobě) se ostře pustil do boje proti větrným elektrárnám. Nyní se ale ukazuje, že náhlou moudrost týkající se větrníků možná nemá z vlastní hlavy. Odkud vítr vane? Ze Slovenska!

O počínajících aktivitách slovenské dezinformační sítě v Česku jsme informovali už koncem minulého roku. Nyní se jimi ovšem začala intenzivně zabývat i média – a přišla se zajímavými zjištěními. Na slovenskou dezinformační scénu jsou napojení i někteří vládní poslanci včetně Filipa Turka. Podle Deníku N se s ním už v listopadu 2025 sešla a následně mu zasílala podklady Katarína Ondrušová, která je spolu s jogínem Danielem Slobodanem Máčovským hlavní tváří „boje“ proti větrníkům na Slovensku. Ona sama již nějakou dobu podniká výjezdy i za hranice, do českých obcí. Na veřejných projednáních o větrných elektrárnách zde straší místní obyvatele a obyvatelky tvrzeními, že „neskutečně škodí lidskému zdraví“, způsobují „srdeční cévní problémy“ nebo že z lopatek odlétávají kousky, které nevratně poškodí půdu a že v okolí až do 15 km od větrné elektrárny končí život.

Tyto a podobné narativy útočící na obnovitelné zdroje se náramně hodí Rusku – protože právě obnovitelné zdroje snižují naši závislost na ruských fosilních palivech. A na Filipa Turka zřejmě velmi zapůsobily. Pojďme se tedy podívat na jeho nejpeprnější výroky. 

Tvrzení #1: Hrozí „nezřízená“ výstavba stovek větrných elektráren

„V České republice hrozí poměrně dost nečekaná a nezřízená výstavba pěti set, šesti set dvěstěpadesátimetrových vysokých věží větrných elektráren, které mohou mít velmi negativní dopad na krajinu i naše obyvatelstvo.“ To pronesl Filip Turek na brífinku po jednání se slovenským ministrem životního prostředí Tomášem Tarabou. Z tohoto důvodu si také vytyčil jako svůj hlavní cíl boj proti akceleračním zónám.

Akcelerační zóny či akcelerační oblasti jsou území, v nichž by výstavba větrných či solárních elektráren měla být možná rychleji – díky urychlení povolovacích procesů. A to proto, že by byly už předem vyhodnoceny a posouzeny jako vhodné. Pak by u nás třeba stavba jednoho větrníku netrvala 10 let i více, jako je tomu teď.

Rozhodně však nejde o nějaké zdivočelé zóny neregulované výstavby na úkor lidí a přírody, jak Turkovy výroky naznačují. Ministerstvo životního prostředí již sice na základě odborných podkladů zveřejnilo mapu oblastí, kde jsou vlivy na lidi a přírodu minimální a kde by mohly akcelerační oblasti vzniknout – to ale neznamená, že tam skutečně vzniknou. Dalším krokem je totiž přísné posouzení každé navržené oblasti a stanovení podmínek a limitů. Akcelerační oblast má projít procesem hodnocení vlivu na životní prostředí (tzv. EIA/SEA – více u Tvrzení #3) a následně být vymezena vydáním územního opatření.

I potom se ale bude každý projekt (nejen) větrné elektrárny v akcelerační oblasti posuzovat jednotlivě. Byť některé otázky budou vyřešeny už dříve, což proces urychlí. Zároveň ani akcelerační oblast nedává zelenou pro výstavbu porušující zákonné limity – taková stavba příliš blízko lidských obydlí, která překračuje hlukové limity na ochranu zdraví, nevznikne, ani kdyby se akcelerační zóna rozkrájela.

Filip Turek tak má naprostou shodu i s ekologickými organizacemi na tom, že výstavba větrných elektráren by neměla být nezřízená. Právě organizace sdružené v Zeleném kruhu a Klimatické koalici vydaly společné stanovisko, v němž požadují, aby byly akcelerační zóny vymezovány v souladu s ochranou přírody a ve spolupráci s místními lidmi, obcemi a kraji. Výslovně odmítají výstavbu obnovitelných zdrojů tam, kde převládá zájem ochrany přírody nebo krajiny a došlo by k jeho ohrožení. A mimo jiné také prosazují zajištění férového, pečlivé a transparentní posouzení v místech, kde by mohlo ke konfliktu s ochranou přírody či jiných veřejných zájmů dojít.

Správné nastavení pravidel pro akcelerační oblasti je totiž naprostý základ jak pro přímou ochranu přírody, tak pro zamezení ničivých dopadů, kterými ji ohrožuje změna klimatu. Svými výpady proti akceleračním zónám, které budou pod drobnohledem, tedy Filip Turek rozhodně nedělá přírodě ani lidem dobrou službu.

Tisíce větrníků v Česku!

V dalším videu se Turek rozplývá nad krásnými kopci, lesy, loukami a řekami. „A umíte si představit, že v tom budou stát tisíce, tisíce větrníků?“ znepokojuje se následně. Za prvé – v České republice tisíce větrníků stát nebudou. Podle potenciálové studie Ústavu fyziky atmosféry AV ČR může být do roku 2040 v ČR mimo chráněná území a jinak nevhodné lokality maximálně 1 392 větrných elektráren. Skutečný počet bude s ohledem na vývoj technologie spíše nižší (globální trend je stavět menší množství vyšších elektráren – je to materiálově i energeticky výrazně úspornější). To je mimochodem skoro stejně, kolik už dnes má rozlohou i přírodními podmínkami srovnatelné Rakousko. Tedy k našim již stojícím dvěma stovkám větrníků přibyde pár stovek dalších.

A za druhé – zmocněnec pro Green Deal zřejmě nad fotkami panenské krajiny z fotobanky nějak pozapomněl, že ty naše krásné kopce, luhy a háje jsou už v lepším případě protkané jen vedením vysokého napětí, velkosklady, fosilními elektrárnami, dálnicemi a kilometry asfaltu, jejichž rozšiřováním se chlubí každá vláda. V horším případě úplně zmizely a nahradila je „krásná“ uhelná pánev. Je tedy otázkou, proč stejně hrdinně nebrání (a na rozdíl od ekologických organizací nikdy nebránil) českou krajinu před ničím jiným kromě větrníků.

Tvrzení #2: Větrné elektrárny jsou cesta k blackoutům

Na stejném brífinku Turek přisoudil obnovitelným zdrojům a větrníkům zejména jasnou vinu za výpadky elektřiny: „… naše cíle do roku 2030 – budeme mít 30 % energie z obnovitelných zdrojů energie – je přesně ta cesta, která vede k blackoutům. Pokud my tady postavíme těch 600 větrných elektráren jenom proto, že nám to Brusel nějakým způsobem nařídil a některé vlivové skupiny jsou finančně namotivovány, tak si myslím, že to je přesně ta cesta k blackoutům.“ Přizvukoval mu i Taraba s tím, že se „zdá, že je přímá souvislost mezi množstvím obnovitelných zdrojů tohoto typu napojených k přenosové soustavě a blackouty.“ A tady měl v jedné věci pravdu – skutečně se mu to může leda tak zdát. Žádná fakta to totiž nepotvrzují.

V posledních letech jsme v Evropě zažili několik větších (a někdy skutečně závažných) blackoutů. A za žádný z nich nejde na vrub obnovitelným zdrojům. Právě větrné elektrárny naopak posilují bezpečnost elektrizační soustavy, a to nejen proto, že nás zbavují závislosti na dovozu fosilních paliv ze zahraničí. Díky moderním systémům lze také využít kinetickou energii v rotorech, a kompenzovat tak ztrátu setrvačnosti v síti a stabilizovat ji i bez konvenčních elektráren.

Blackout po česku: Výpadek politické soudnosti

Začněme tím nejčerstvějším, na domácí půdě. 4. července 2025 se na několik hodin ocitla bez elektřiny část ČR. ČEPS (Česká elektroenergetická přenosová soustava) od začátku komunikoval, že příčinou byl byl unikátní souběh vzájemně nesouvisejících událostí – pádu fázového vodiče a poklesu výkonu elektráren severozápadních Čechách (konkrétně porucha v uhelné elektrárně Ledvice). Následné vyšetřování expertní skupinou evropského sdružení provozovatelů přenosových soustav (ENTSO-E) tyto závěry potvrdilo. Za blackout tedy prokazatelně nemohly obnovitelné zdroje. I přesto hned po výpadku nepravdivě hlásali pravý opak někteří naši politici – kromě Motoristů a Okamurovy SPD i europoslanec a místopředseda ODS Alexandr Vondra a dokonce i předseda ANO a současný premiér Andrej Babiš.

Evropské blackouty: závada na vedení i zaoceánská loď

Opravdu masivní výpadek elektřiny postihl loni v dubnu Španělsko a Portugalsko. A ani tady nebyly příčinou obnovitelné zdroje – i přesto, že ve Španělsku se podílí na výrobě elektřiny z téměř 60 % a v Portugalsku dokonce z více jak 80 %. Za blackout, který oblast paralyzoval na dlouhých 24 hodin, mohla závada na vedení a pomalá reakce uhelných a plynových elektráren.

Další významný výpadek nastal v Německu 4. listopadu 2006. Tehdy došlo k přerušení vedení kvůli plavbě zaoceánské lodi a obnovitelné zdroje zde nehrály žádnou roli. A v roce 2003 došlo k výpadku mezi Itálií a Švýcarskem, opět z důvodu přerušení významného vedení.

Největší blackouty byly ovšem zaznamenány mimo Evropu. Zejména v Indii, Pákistánu a Indonésii.

Tvrzení #3: Ptáčci a netopýři nebudou nadšení

Filip Turek také projevil velkou starost o „různé ptáčky a netopýry“ v okolí větrných elektráren. Ve videu to neopomněl doprovodit dojemnými obrázky mrtvých tvorů s větrnou turbínou v pozadí. Nikdo samozřejmě nerozporuje, že lopatky mohou letící ptáky či netopýry usmrtit – to se skutečně občas děje a je to velmi oblíbená argumentace odpůrců větrníků. Až na to, že tímto způsobem přijde o život zhruba 15krát méně zvířat než u fosilních a jaderných elektráren. Tyto pro ptactvo mnohem vražednější zdroje energie přitom Motoristé prosazují jako hlavní pro český energetický mix.

U větrníků se navíc zavádějí další a další opatření, která negativní dopady na prolétávající tvory ještě více snižují. Ať už jde o jednoduché nabarvení lopatek na černo nebo sofistikovanější systémy. Ty dokáží detekovat blížící se hejno a turbínu zastavit.

Co je ovšem hlavní – větrné elektrárny se prostě nestaví tam, kde by mohly být pro ptáky, netopýry nebo jiné vzácné druhy zvířat skutečným ohrožením. Třeba v migračních trasách nebo v blízkosti hnízdišť a nocovišť. Každý projekt musí projít procesem EIA, který zkoumá jeho možné dopady na životní prostředí. Tedy nejen na živočichy, ale i na rostliny, ovzduší, půdu, vodu nebo lidské zdraví. A škodlivý projekt jednoduše (i díky práci ekologických organizací) investorovi neprojde.

Motoristé, povstaňte proti kočkám a autům!

A teď se podržte – podle studie z USA (v ČR takovou bohužel zatím nemáme) auta ročně usmrtí 900x, budovy 2500x a kočky 10 000x více ptáků než větrné elektrárny. A co teprve klimatická krize, která dle předsedy Motoristů Petra Macinky v ČR skončila už loni v prosinci? Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) bude při globálním oteplování o 2 °C do roku 2100 vystaveno vysokému riziku vyhynutí až 18 % všech suchozemských druhů. A při oteplení na 4 °C půjde o krk dokonce každému druhému rostlinnému nebo živočišnému druhu.

Napjatě tedy očekáváme, kdy začnou Motoristé takto houževnatě varovat i před auty a kočkami. A před klimatickou krizí, samozřejmě. Protože Turkova deklarovaná snaha chránit ptáčky přece není jen pokrytectví, že ne?

Tvrzení #4: Česko je malé, větrníky není kde stavět

V dalším videu na sociálních sítích z 2. února Filip Turek směrem k větrným elektrárnám prohlašuje, že „máme poměrně malou zemi, tak není úplně moc kde je stavět tak, aby to neotravovalo lidi nebo přírodu nebo ráz krajiny.“

Česká republika je opravdu celkem hustě osídlená. Proto u nás nikdy nevzniknou oblasti poseté desítkami větrníků jako například u našich sousedů v Dolních Rakousech. V tuzemských podmínkách se ve většině případů bavíme o jednotkách větrných turbín na jednom místě.

Rozhodně ale není pravda, že bychom na našich bezmála 79 tisících kilometrech čtverečních nenašli dostatek vhodných míst, kde by mohly větrné elektrárny stát jak v souladu s ochranou přírody, tak dostatečně daleko od obydlí lidí. Ověřit si to můžete sami – na již výše zmíněné mapě Ministerstva životního prostředí. Najdete v ní místa, kde větrníky rozhodně nemají co dělat (vyznačená červeně), i oblasti, které jsou naopak pro výstavbu vhodné, protože je zde minimální konflikt s veřejnými zájmy, zejména právě s ochranou přírody nebo zemědělské půdy. Mapa slouží pouze jako odborný podklad informovanou debatu o vymezování akceleračních oblastí pro obnovitelné zdroje energie. Kde nakonec vzniknou tyto zóny, v nichž by byly povolování i výstavba větrných elektráren rychlejší, by se mělo rozhodovat ve spolupráci s kraji, obcemi a místními lidmi.

Z výstavby jsou automaticky (technický potenciál) vyloučená území do 500 metrů od obytné zástavby, národní parky, chráněné krajinné oblasti a koridory kolem dopravní infrastruktury. Tento filtr si mimochodem můžete zapnout i ve výše uvedené mapě.

A teď pro srovnání: 

• V Česku máme zatím 225 turbín a jako nějaká větrníková apokalypsa to skutečně nepůsobí. 
• Podle potenciálové studie Ústavu fyziky atmosféry AV ČR může být do roku 2040 v ČR mimo chráněná území a jinak nevhodné lokality až 1.392 větrných elektráren s celkovým výkonem 7.044 MW a průměrnou roční produkcí 18,8 TWh elektřiny –  to je 25 % současné tuzemské výroby elektřiny a víc než roční spotřeba elektřiny všech českých domácností dohromady.
• V již zmiňovaném Rakousku se srovnatelnou rozlohou (necelých 84 tisíc km²) stojí už 1 451 větrných turbín.
• Srovnatelné podmínky i rozlohu jako Česko má také Bavorsko, kde ovšem stojí 1 171 větrníků.
• Dánsko je oproti ČR takřka poloviční (42 952 km²) a téměř přesně stejnou hustotu obyvatel. A přesto má na svém území 7 tisíc větrných elektráren – z toho je drtivá většina na pevnině. Jasně, v Dánsku mají lepší větrné podmínky, proto jsou také na prvním místě v pokrytí spotřeby větrnou energií (56 %) z evropských států. Nicméně dokazují, že v okruhu 15 km od turbíny rozhodně není mrtvá země, jak pravila paní Ondrušová. To by totiž v této zemi doslova poseté větrníky nemohl žít v podstatě nikdo. 

Přečtěte si víc

O nebývalém nárůstu aktivit dezinformační scény nyní četně informují média – k dispozici je aktuální investigativa, zmapování české politické scény, reportáže z terénu i studie vyvracející větrné mýty. Doporučujeme: Deník N (článek jsme vám odemkli), Voxpot, evidence.ninja, studie Proti Větru (Asociace pro mezinárodní otázky), Deník Referendum, Seznam zprávy. Snad se alespoň část informací dostane i k Filipu Turkovi – a možná si najde nějakou jinou múzu (třeba vědu nebo fakta).