Větrníky a jejich chuť vraždit. Kdo je tady největší zabiják ptáků?

Většině z nás leží na srdci životy zvířat. Bojujeme proti jejich týrání, proti množírnám psů, proti nelidskému zacházení s tzv. hospodářskými zvířaty. Štědře přispíváme útulkům a organizacím starajícím se o stará a nemocná zvířata. Na jaře vyrážíme zachraňovat migrující žáby a čolky před koly aut, voláme po ochraně srnčat před zemědělskými sekačkami, ve žhnoucím létě rozmisťujeme pítka. Není tak divu, že když se dozvíme, že větrné elektrárny by mohly ubližovat ptákům, okamžitě zpozorníme.   Na tom není nic špatného – právě naopak! Je to skvělá zpráva o tom, že jsme neztratili lidskost a nejsme lhostejní k živým tvorům. Na začátek si pojďme na rovinu říct, že větrné elektrárny doopravdy ptáky zabíjí. Ti se mohou střetnout s rotující vrtulí elektrárny, je riziko, že je smetou větrné víry, nebo jim podtlak v blízkosti rotoru poraní plíce. Otázkou ale je, jestli pozornost, s jakou se na větrníky ve veřejném prostoru útočí, odpovídá jejich skutečným dopadům. I díky tomuto zájmu, který se k větrným elektrárnám upíná, existuje celá řada opatření úspěšně zamezujících možným dopadům na ptactvo. V první řadě je tu tzv. proces EIA. Ten u každého projektu velmi důkladně zkoumá možný vliv na živočichy. Kdyby projekt větrné elektrárny neprošel přísnými podmínkami, jde nekompromisně ze stolu. Větrník prostě nemůže jen tak stát na místě, kde jsou ptačí nocoviště, migrační trasy nebo výskyt ohrožených druhů. Nicméně kromě vhodného umisťování (které je základním opatřením, jak vliv větrných elektráren na živou přírodu minimalizovat) existují už i chytrá technická řešení: senzory, které v případě ohrožení prolétajících ptáků nebo netopýrů větrnou elektrárnu včas zastaví. Kéž bychom se stejně poctivě zaměřili i na ostatní druhy elektráren. Také studií zkoumajících reálné dopady větrníků na ptáky už máme celou řadu. A mohli bychom na vás vytasit i takové, kde nedochází dokonce k vůbec žádným kolizím. Velký rozdíl je už jen u dvou hlavních typů větrných parků – offshore (na moři) a onshore (na pevnině). Ty na moři totiž i z ptačího pohledu vycházejí příznivěji. Úplně čerstvá (2025) studie z Německa potvrdila, že stěhovaví ptáci se větrným turbínám na moři vyhýbají téměř ze 100 % – a že riziko kolize je dokonce ještě nižší, než se dříve předpokládalo. A třeba dvouleté pozorování offshore větrného parku ve Skotsku ukázalo, že mořští ptáci se moderním větrným elektrárnám zvládnou vyhnout zcela bez problémů. To je ovšem jedna specifická situace, kterou nemůžeme vztáhnout na jakoukouli větrnou farmu. Vždy záleží na konkrétní lokalitě a místních podmínkách – a v drtivé většině případů k incidentům, byť nepočetným, dochází. Abychom se dostali k co nejobjektivnějšímu pohledu, je dobré dívat se na metastudie – tedy shrnutí výsledků co největšího množství dat na dané téma. Taková robustní metastudie, pojímající veškeré studie o srážkách ptáků s turbínami, vyšla v roce 2023 v USA. A výsledek?Jen ve Spojených státech s desítkami tisíc větrných turbín tyto elektrárny ročně usmrtí asi 234 tisíc ptáků. To zní dost děsivě – dokud si čísla nezasadíme do kontextu a neporovnáme je s ostatními ptačími hrozbami. Dráty elektrického napětí mají na svědomí 25 milionů ptáků, automobily 214 milionů, nárazy do staveb skoro 600 milionů, kočky víc jak 2 miliardy.V českém prostředí máme k dispozici monitoring z větrného parku Břežany, kde bylo 5 větrníků o výšce 75 metrů. V místě se rok (mezi lety 2006–2007) sledovala mortalita obratlovců. Výsledkem je 12 mrtvých ptáků na celý park za jeden rok – tedy srovnatelně nízká čísla jako v USA. Snaha udělat z větrníků krvelačné zabijáky ale neobstojí hlavně ve srovnání s dalšími zdroji energie. Podle studie, která porovnávala dopady různých elektráren na faunu, je počet usmrcených ptáků u větrných elektráren 0,3–0,4 na vyrobenou gigawatt-hodinu. U fosilních a jaderných elektráren je to asi 15x víc, tedy asi 5,2 zabití na gigawatt-hodinu – a to především v souvislosti s povrchovou těžbou, různými otravami nebo přímými střety ptáků s infrastrukturou.Mnohem větší pozornost by si zasloužilo i intenzivní zemědělství. V letech 1980–2016 jsme v Evropě přišli o 57 % populací ptáků žijících v zemědělské krajině. A to právě kvůli chemii – vysokým dávkám hnojiv a pesticidů.Proč se tedy stále dokola díváme pod drobnohledem jen na větrné elektrárny, když je jejich vliv na ptactvo tak malý, zatímco srovnatelné i mnohonásobně nebezpečnější hrozby bez mrknutí oka přehlížíme?Jedním z aspektů rozhodně bude, že takového nebohého ptáčka, který zbloudí mezi lopatky větrné elektrárny a to se mu stane osudným, si totiž asi každý zvládne živě představit. U pomalu umírajících tvorů otrávených třeba pesticidy je taková představa mnohem náročnější. Zásadní faktor však hledejme jinde. Napovědět nám může velmi výmluvné zjištění autora již zmiňované metastudie z USA, Erika Katoviche. Narazil na to, že o rizicích spojených s větrnými elektrárnami pojednávalo v roce 2020 173 článků v hlavních amerických zpravodajstvích, ale o rizicích ropných a plynových vrtů jenom 46 článků. To je náhodička, co? Je nabíledni, že veřejnost se tak úzkostlivě nesoustředí na negativa větrné energie sama od sebe. Pozornost k ní cíleně a stále dokola upoutává fosilní byznys. A v evropském prostředí jde zejména o zájmy fosilního průmyslu putinovského Ruska. Tahle všechna srovnání a data už možná znáte. Je ale ještě mnohem víc alarmující oblast, na kterou se často zapomíná. Z dat zpracovaných Mezivládním panelem pro změnu klimatu (IPCC) vyplývá, že při globálním oteplení o 2 °C do roku 2100 bude až 18 % všech druhů žijících na souši vystaveno vysokému riziku vyhynutí. A pokud se svět oteplí o 4 °C, bude ohrožen dokonce každý druhý známý rostlinný nebo živočišný druh. To už je hodně silné kafe.Na větrné elektrárny v krajině si ptáci i další zvířata zvyknou. Nejsou hloupí. A tam, kde by mohly větrníky opravdu ubližovat, se stavět nesmí (na což pomáháme dohlédnout). Jenže změny klimatu se nedají „postavit“ o kousek vedle. Nedají se odsunout, nedá se před nimi schovat ani uletět – na této planetě jsou všudypřítomné. Jestli nám tedy skutečně záleží na životech divoce žijících ptáků a netopýrů, měli bychom okamžitě řešit to, co jejich budoucnost ohrožuje nejvíc – změny klimatu poháněné spalováním fosilních paliv.