Biofarmáři nám v osobních výpovědích přibližují svou práci
Trh s biopotravinami roste. Stále víc lidí nakupuje také přímo od farmářů. A to nejen v září – měsíci biopotravin![<--break->” title=”<--break-->” border=”0″ />.</p>
<p><!--break--></p>
<p>Spotřeba biopotravin u nás stále roste a zvyšuje se i podíl biopotravin nakupovaných přímo u farmářů. Podle poslední dostupné statistiky se v České republice v roce 2012 spotřebovaly biopotraviny v hodnotě 1,78 miliard korun, což znamená meziroční nárůst o 6,7%. Vyplývá to ze zprávy Ústavu zemědělské ekonomiky a informací [1]. Mnoho biofarmářů už dnes nestíhá uspokojit vzrůstající poptávku po svých výrobcích.</p>
<p>Podíl biopotravin nakupovaných přímo od farmářů se zvýšil na téměř 6 % z celkového objemu biopotravin a téměř 10 % z biopotravin vyrobených v ČR. Přímý prodej biopotravin byl využit zejména k prodeji masa a masných výrobků, ovoce a zeleniny a nápojů – nejčastěji biovína. Celkově se prodává nejvíce biopotravin z kategorie „Ostatní zpracované potraviny“, kam patří například vejce, luštěniny, med nebo dětská výživa. Následuje mléko a mléčné výrobky a ovoce a zelenina.</p>
<p>V roce 2013 hospodařilo v režimu ekologického zemědělství 4 060 farmářů na celkové ploše více než 492 tisíc hektarů, což je necelých 12 % výměry zemědělské půdy [2]. V současnosti je v České republice registrováno celkem 500 výrobců biopotravin [3].</p>
<p>Nejnovější a nejrozsáhlejší studie srovnávající kvalitu potravin z konvenčního zemědělství a biopotravin, zveřejněná v létě, prokázala, že biopotraviny obsahují výrazně vyšší hladinu nutričně hodnotných antioxidantů a vitamínů, a nižší hladinu toxického kadmia a reziduí pesticidů [4]. Potvrzuje tak logický předpoklad, že potraviny vyrobené v ekologickém zemědělství jsou pro zdravější a pro spotřebitele bezpečnější.</p>
<p><strong>Pavel Štěpánek</strong>, majitel Biofarmy Slunečná na Šumavě, řekl:<br /><em>“Dříve byla nabídka biopotravin malá. Bylo třeba dělat osvětu, co vůbec znamená značka BIO. Dnes je většině národa jasné, oč jde. Ale ne všichni o ten rozdíl stojí. Dříve jsme jezdili na trhy, byl hlad po kvalitních potravinách. Časem ale vznikla spousta kamenných obchodů a tak si zákazníci raději často zajdou do obchodu než extra jezdit na trh…” </em></p>
<p><em>“Na farmě máme vlastní prodejničku, ve které nabízíme naše mléčné produkty, vejce a maso. Místní k nám ale často nezavítají. Nacházíme se v krásné části Šumavy u brány k Lipnu, takže nás navštěvují hlavně turisté a chataři. V létě se od obchůdku daleko nevzdálíme. Mimo hlavní sezonu k nám tu a tam někdo zavítá, nejčastěji o víkendech.” </em></p>
<p><em>“Velké starosti o odbyt si neděláme. Ještě nikdy jsme nadprodukcí netrpěli. Největší zájem je o výrobky z ovčího mléka.”</em></p>
<p><strong>Lucie Čápová</strong>, majitelka ekofarmy Čapí letka v Mokřicích, řekla:<br /><em>„Žijeme a hospodaříme na čtyřech hektarech půdy. Je to naše oáza klidu a pohody v tom dnešním uspěchaném světě. Lidé a zvířata se tu cítí spokojeně, pěstujeme si svoji zeleninu a ovoce, bylinky. Nikdy bychom nepoužili žádné chemické postřiky nebo hnojiva, nechceme si přece ničit půdu, na které žijeme.“ </em></p>
<p><em>„Jsme malá farma, která se velmi podobá statkům, jak jsme je znali z dřívější doby: pár koní, tři kravky, stádečko koz, prasátka, kočky a psy, spousta kachen, hus a slepic, k tomu dvě oslice. Všechna zvířata (kromě drůbeže) mají své jméno, dobře je známe a na první pohled poznáme, pokud je něco trápí nebo nejsou spokojená. Zvířata se volně pohybují po pastvinách, schovat se mohou v přístřešku, na zavolání k nám přiběhnou i z velké dálky.“ </em></p>
<p><em>„Kravičky a kozy dojíme, mléko hned odnášíme do sýrárny a zpracováváme na máslo, tvaroh, sýry a jogurty. Vše děláme tradičními starými způsoby, a proto vše chutná jako ‘od babičky’. Sháníme staré recepty, vylepšujeme je, hlavním kritériem je jednoduchost, kvalita a vynikající chuť. Výrobky, které u nás zakoupíte, byste si klidně mohli vyrobit i doma v kuchyni.“ </em></p>
<p><em>„Díky tomu, že se kravičky a kozy mohou na pastvě vybrat to, co jim chutná a co zrovna ten den potřebují, jsou zdravé a jejich mléko chutná a voní po bylinkách. Každou kozu ručně dodojujeme, výrobky zpracováváme a balíme ručně.“</em></p>
<p><strong>Richard Stávek</strong>, biovinař z Němčiček, řekl:<br /><em>„Co se týče poptávky po našich bioproduktech, zatím jednoznačně převyšuje nabídku. Vesměs ve všem, co děláme, tedy musíme zvýšit produkci tak, abychom uspokojili alespoň naše stávající odběratele – jak z řad privátních klientů, tak z řad podniků v oblasti top-gastronomie.“ </em></p>
<p><em>„Nabízíme jednak samozřejmě prodej ze dvora, ale také u některých druhů zboží i zaslání přepravcem nebo (zatím) v případě Brna a Prahy i osobní závoz.“ </em></p>
<p><em>„Největší zájem je o naše autentická vína, zejména o oranžová, tedy ta, jež jsou připravena dlouhodobým nakvášením celého hroznu a jež jsou minimálně anebo vůbec sířena.“</em></p>
<p><strong>Lída Pospíšilová</strong>, spolumajitelka Ekofarmy Pospíšilovi z Holubí Zhoře, řekla:<br /><em>„Kromě zeleniny prodáváme i jehňata, kůzlata a prasata na porážku, a kuřata z hobby chovu. U skladované zeleniny, brambor a máku poptávka převyšuje nabídku. Letní zelenina, cukety a různé jiné tykve, kterých je v sezóně dost, se prodávají hlavně na podzim a v zimě.“ </em></p>
<p><em>„Největší zájem je tradičně o mrkev a mák. Mrkev roste bez závlahy, v zemi je téměř 6 – 9 měsíců, období sucha musí přetrpět a až začne pršet, teprve začne růst. Má ale hodně času, aby mohla ukládat svoje zásobní látky, proto je naše mrkev sladká, i když není vzhledově taková, jako v obchodech se zeleninou. “ </em></p>
<p><em>„Mák pěstujeme na širokých řádcích, kultivujeme ručně, také ručně sklízíme a vyklepáváme. Pokud se nepokazí počasí, když dozrává, jeho chuť je lahodná. Každý rok nám poptávka po máku stoupá, ale nejsme schopni ji uspokojit. Pokud bychom začali používat mechanizaci při sklizni, stal by se z něj běžný mák, jaký je v obchodech.“ </em></p>
<p><em>„Trh s biopotravinami stále roste a stále víc farem přechází na ekologické hospodaření a pěstování. Nám na Vysočině roste konkurence v podobě hospodářství, která jsou na jihu, mají lepší podmínky pro pěstování, výživnější půdu a delší vegetační období.“</em></p>
<p>I přesto zůstává podíl biopotravin na celkové spotřebě potravin zatím jen zhruba 0,7 % a většina se jich prodá v obchodních řetězcích [1]. 70 % distribuovaných biopotravin končí na českém trhu, část se vyváží – většinou do zemí EU.</p>
<p>Ceny biopotravin jsou zpravidla vyšší. Odrážejí totiž skutečné náklady výroby. Ekologické zemědělství nevyužívá umělá hnojiva ani chemické přípravky a postřiky. Také proto je náročnější na lidskou práci, která je relativně drahá. Biozemědělství také zohledňuje welfare zvířat či zachování biodiverzity. Ekologické zemědělství podléhá přísným pravidlům a ekologičtí farmáři jsou pod pravidelnou i namátkovou kontrolou státu, respektive kontrolních certifikačních organizací pověřených Ministerstvem zemědělství.</p>
<p>Přes stoupající zájem o biopotraviny ale také přibývá farmářů, kteří sice splňují požadavky ekologického zemědělství, BIO certifikace se však dobrovolně vzdávají, Důvodem jsou podle samotných farmářů finanční náklady a neúměrná administrace spojená s certifikací. To je případ například Marty Čapkové a její kozí farmy Ekokoza:</p>
<p><em>„Letos jsme vystoupili z certifikace BIO. Zjistili jsme, že je to pro nás neefektivní. Platili jsme kontrolní organizaci a proto, že máme minimum pozemků, nedostávali jsme nic na dotacích zpět. Vzdali jsme se certifikátu, ale ne pravidel a proto, že pro nás není BIO o značce, ale o životním stylu, řídíme se jimi i nadále. Je pravda, že zákazníci u kozího ani BIO nepožadují, kozí produkty jsou v podvědomí lidí sami o sobě dostatečně ‘přírodní’“.</em></p>
<p>Toto pochopitelné rozhodnutí ale komplikuje situaci farmářům, kteří si BIO certifikát udržují. Lída Pospíšilová z Holubí Zhoře tento trend také zaznamenala: „Stále více farmářů, i když pěstují ekologicky, z různých důvodů nemají certifikát. Hodně spotřebitelů tak raději nakupuje u nich, levněji, a od nás se odvrací.“</p>
<p>Pro další rozvoj ekologického zemědělství je nutné, aby podmínky a administrativní zátěž spojené s BIO certifikací byly nastaveny smysluplně a nebyly ve výsledku překážkou k přírodě šetrnému zemědělství. Důležitým faktorem je také vhodně nastavená dotační politika – tedy především Program rozvoje venkova. Ten se v současnosti připravuje v souvislosti s novou Společnou zemědělskou politikou EU.</p>
<p>Ukazuje se také, že novou hnací silou ekologického zemědělství může být nová, do jisté míry revoluční podoba vztahu producent – spotřebitel. Je jím komunitou podporované zemědělství (KPZ) – systém výroby a spotřeby potravin založený na úzkém vztahu mezi producentem a spotřebiteli. Je to oboustranně výhodné partnerství, které spotřebiteli zajišťuje pravidelnou dodávku čerstvých potravin po celou sezónu a farmáři jistotu odbytu a spravedlivé ocenění jeho práce. Spotřebitelé platí farmáři za úrodu předem. Farmář tak může snadněji zafinancovat budoucí sezónu (například osiva a lidskou práci) a spotřebitelé mají jistotu pravidelné dodávky čerstvých biopotravin. V případě horší úrody nesou toto riziko s farmářem.</p>
<p>Právě KPZ pomáhá Pospíšilovým překonat období odlivu zákazníků k necertifikovaným farmářům. <em>„Drží nás právě skupina našich odběratelů v KPZ, kteří nás znají, jezdí se dívat na pole, jak zelenina roste, přijedou pomoct se sklizní nebo s pletím. Díky nim vidíme smysl naší nekončící práce“</em>, říká ekofarmářka Lída Pospíšilová.</p>
<p>Nicméně ani komunitou podporované zemědělství není zárukou rozvoje certifikovaného ekologického zemědělství. Úzký vztah producent – spotřebitel a možnost osobního „dohledu“ nad tím, jak produkce vzniká, nahrává spíše tomu, že certifikát BIO nebude pro tyto farmáře nutností.</p>
<p><strong>Lucie Čápová</strong> z ekofarmy Čapí letka k širším souvislostem biozemědělství říká:<br /><em>„Zájem o nákup u nás mají hlavně lidé z měst. Během letních prázdnin, kdy lidé vyjíždějí na dovolené a výlety do okolí, téměř nestíháme pokrýt poptávku. Mimo sezonu je zájem podstatně menší, jsme daleko od měst a málokomu se vyplatí jet tak daleko. Dávají přednost spíše bioobchůdkům ve městech. Bohužel už se pak zákazníci těchto obchodů neptají, z jak velké dálky bylo zboží dovezeno a kolik pohonných hmot muselo být spáleno.“</em></p>
<p><em> „Rádi bychom prodávali hlavně zákazníkům z okruhu zhruba 15 kilometrů od farmy (žijeme v místě s velmi malou hustotou osídlení). Ti však jsou zvyklí nakupovat v řetězcích a u nás to ani nezkoušejí, ačkoliv ceny u nás jsou stejné někdy i nižší při nesrovnatelně vyšší kvalitě. Mnoho lidí z vesnice také může odradit krátká trvanlivost našich čerstvých produktů. Než naše čerstvě nadojené mléko, koupí si raději mléko v krabici, které jim vydrží půl roku. Myslím, že v tomto směru by měla být osvěta zaměřená hlavně na obyčejné lidi, žijící na vsi nebo malých městech, ve velkých městech jsou lidé informováni lépe.“</em></p>
<p>Klára Havlová ze spotřebitelského programu Hnutí DUHA uzavírá:<br /><em>„Stále více lidí nakupuje biopotraviny. Přispívají tím nejen svému zdraví, ale i zdravé přírodě a budoucím generacím, které se budou muset potýkat s problémy, jež s sebou nese konvenční zemědělství.“</em></p>
<p><em>„Trendy ve spotřebě biopotravin ukazují, že ekologické zemědělství a bioprodukty nejsou jen módní vlnou nebo záležitostí horních deseti tisíc lidí. Jsou reálnou variantou pro všechny za předpokladu, že ekologické zemědělství bude podporováno státem i spotřebiteli, kteří upřednostní kvalitu nad kvantitou.“</em></p>
<p><strong>Kontakt:</strong><br />Jan Piňos, média a komunikace, 731 465 279, <a href=](/sites/all/modules/wysiwyg/plugins/break/images/spacer.gif)
jan.pinos@hnutiduha.cz
Poznámky:
[1] Jedná se nejnovější data k trhu s biopotravinami. Dostupné na:
http://eagri.cz/public/web/file/306458/Zprava_o_trhu_s_biopotravinami_za_rok_2012_final.pdf
[2] http://eagri.cz/public/web/file/308851/Statistika_EZ_zakladni_31._12._2013.pdf
[3] http://eagri.cz/public/app/eagriapp/EKO/Prehled/Default.aspx?stamp=1410952628762
Hnutí DUHA děkuje za finanční podporu Evropské komisi – Generálnímu ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova. Za obsah této tiskové zprávy zodpovídá Hnutí DUHA a nemůže být v žádném případě považován za stanovisko donora.